Páteční kázání 2. 5. 2008 (26. rabi‘ th-thání 1429)                                                                   šejch Emir Omič  -   Mešita v Praze  
Naše jednota je v našich modlitbách a mešitách

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
to, čím Alláh charakterizoval a odlišil náš národ od ostatních, je právě tento velkolepý den. V Sahíh Muslim je výrok, ve kterém Posel Alláhův (mír s ním) řekl: „Nejlepším dnem, ve kterém vyšlo slunce, je pátek. V něm byl Adam stvořen, a v něm vstoupil do Ráje, a v něm byl z něj vyhnán.“ A v takový den také přijde Poslední Hodina. Proto je třeba, abychom se seznámili s přínosem a užitkem tohoto dne, abychom o něj nepřišli. Posel Alláhův (mír s ním) nabádal lidi, aby se o tento velkolepý den zajímali. Také (mír s ním) řekl: „Když nastane den páteční, andělé se postaví u dveří mešity a píší, jak postupně lidé přicházejí jeden za druhým...A když imám vstoupí na kazatelnu, andělé své knihy zavřou a začnou poslouchat „dikr“. Alláh v tento den přikazuje vzpomínat Jeho jméno a zanechat všeho, co zaneprázdňuje od modlitby. V tento den máme naslouchat řečníkovi-kazateli. Proto má věřící v tento den připravené srdce k přijimání rad a ponaučení, které jsou k němu směrována, a tím tak naplnil podmínku odevzdání se do vůle Alláha a přijímání Ho s upřímnou vírou. A tak se věřící přibližuje k Alláhovi skrze své správné činy, aby se vyvaroval Jeho hněvu a získal si Jeho uspokojení. Alláh v súře 62: al-džum‘a (Pátek), ve verši 9 pravil: „Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Alláha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.“ V tento den je vyhrazena hodina, ve které Alláh vyslyší prosby věřících.

Toto je Alláhův dům a toto je kazatelna Prorokova (mír s ním) a z této kazatelny vychází slovo pravdy, které je nutno následovat. Ze stejného místa je nabádáno k dobru, které je nutno vykonat. A každý z nás musí po modlitbě odcházet s něčím novým a lepším, aby se sám mohl změnit a měnit okolí. V súře 13: ar-ra‘ad (Hrom), ve verši 11 Alláh pravil: „Alláh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění; když Alláhovi se zlíbí postihnout něčím zlým lid některý, je nemožné to odvrátit a nebudou mít kromě Něho ochránce žádného.“

Znesvěcování mešit je nepřípustné, jelikož jsou to svatá místa a každý muslim by s nimi měl zacházet s vědomím, že jsou to Alláhovy domy, jak Alláh praví ve verších 36-37, v súře 24: an-núr (Světlo): „V domech, jež Alláh dovolil postavit a v nichž se vzpomíná jména Jeho, slaví Ho ráno i večer muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzývání Alláha, od dodržováni modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet.“ Jak se lidé chovali k mešitě v době Proroka (mír s ním) a jeho společníků? Nebylo to pouhé místo modlitby, ale bylo také školou a univerzitou a Posel Alláhův (mír s ním) učil své společníky, jak mít toto místo v úctě. Nedovolil nikomu mluvit o záležitostech pozemského života uvnitř mešity. Prorok (mír s ním) řekl: „Mešity byly učiněny místy k vzpomínání Alláhova jména a k uctívání.“

Copyright ©  Mahdi