Kázání 04.01.2008


Páteční kázání 4. 1. 2008 (25. dzú l-hidždža 1428)                                                                  šejch Emir Omič  -   Mešita v Praze  
Zkouška, pokušení a věřící

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
Člověk je vystaven pokušení, nesnázím a různým zkouškám, aby byl odlišen pravdomluvný od lživého a dobrý od lstivého člověka, jak Alláh pravil v súře 29: al-‘ankabút: Pavouk, ve verších 1-3: „Alif lám mím! Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: „Uvěřili jsme,“ a že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Alláh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“ Pokušení a nesnáze či břemena jsou proto, aby ukázaly to, co v srdcích se skrývá. A jelikož víra není jen přáním být věřícím, ale jsou to činy, jež dosvědčují to, co se v srdcích nachází. A o těchto zkouškách Alláh říká v súře 3: Áli ‘Imrán: Rod ‘Imránův, ve verši 154: „..aby Alláh vyzkoušel to, co je v hrudích vašich, a aby odhalil, co je v srdcích vašich.“ A Alláh zná dobře, co v hrudích je skryto.“

A veškerá moudrost náleží Alláhovi v tom, co uskutečňuje a nic se neděje jen tak, bez příčiny. Když byl Prorokův dům vystaven zkoušce, Alláh seslal verš se slovy: „....však nepokládejte to za něco zlého pro vás. Nikoliv, je to pro vás dobré.“ (súra 24: an-núr: Světlo, verš 11) Některým lidem se zase příčilo jít do boje proti nepříteli, a tak jim Alláh řekl: „A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré,..“ (súra 2: al-baqara: Kráva, verš 216) A co se týče muže, jenž chce rozchod se svou ženou, tomu Alláh zase řekl: „..je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Alláh vložil velké dobro.“ (súra 4: an-nisá´: Ženy, verš 19) I když je před námi mnohé skryto, Alláh to však dobře zná a pro své věřící služebníky si vybírá jen to nejlepší. Podle vyprávění Anase (nechť je Alláh s ním spokojen), který řekl: „Slyšel jsem Posla Alláhova (mír s ním) říkat: „Jsem mile překvapen, co je připraveno pro věřící. Alláh neučiní žádné rozhodnutí, aniž by bylo v dobru věřícího.“

Jestliže se ve společnosti objeví nějaké pokušení (fitna), jsou národy, které to poznají, a jiné, které to zanedbají. A fitnu pozná každý, kdo zná Alláha Nejvyššího a přímou stezku Posla Alláhova (sAs). Proto imám Hassan al Basrí (nechť se Alláh nad ním slituje) říkával: „Když fitna přijde, pozná ji každý učenec, a když odejde, tak každý nevědomý.“ A svědky jsou mu všichni učenci jeho doby, jelikož když se nějaká fitna blížila, byl to on, kdo ji rozpoznal. Proto mu byla dána moudrost a vědění a ten, kdo je dává je Alláh Nejvyšší: „On dává moudrost tomu, komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro, avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to připomenou.“ (súra 2: al-baqara: Kráva, verš 269)

Proto když vás potká nějaké pokušení či nesnáze, je třeba se neunáhlovat, jak pravil Posel Alláhův (sAs) podle vyprávění Anase bin Málika (nechť je Alláh s ním spokojen): „Rozvaha je od Alláha, a unálehní se od ďábla.“ Proto ten, jenž se unáhluje, říká věcí před tím, než je pozná, a odpovídá na otázku aniž by ji rozuměl a přijímá či odmítá něco ještě před tím, než to vyzkoušel. A tak se věci ocitnou v nerovnováze. Věřící by však měl zvážit vše v trpělivosti. Podle vyprávění Mu‘áwiji (nechť je Alláh s ním spokojen), který řekl: „Slyšel jsem Posla Alláhova (mír s ním) říkat: „V životě nezůstalo nic, kromě zkoušek a pokušení, proto se na to obrňte trpělivostí.“ Posel Alláhův (sAs) také řekl: „A trpělivost je světlo.“ Proto by měl být věřící trpělivý a zvláště dnes, a ti, kdo žili život v trpělivosti a okusili jí, nakonec nasbírali její plody. Posel Alláhův (sAs) řekl: „Není lepšího a většího dobra, kterým může být někdo obdařen, než je trpělivost.“

Každé pokušení je něčím poháněno a zveličeno. Nejvíce však výroky a zprávami. A my se právě nacházíme v době ztráty pravdivosti u některých lidí a skupin. Proto je třeba, abychom pečlivě hledali pravdu a důvěryhodnost, jak nám to radí Sám Alláh v súře al-hudžurát (Komnaty), ve verši 6: „Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.“ Je také důležité, aby muslim nešířil a neroznášel vše, co uslyší. A ať již se stala jakákoli fitna v našem národě jako celku či osobě, Alláh nám oznámil radostnou zprávu: „Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece jste ti vyšší, jste-li věřící!" ( súra 3: Áli ‘Imrán: Rod ‘Imránův, verš 139) Tento verš byl recitován ve chvíli, kdy se muslimské vojsko vracelo z bitvy u Uhudu, kde padl velký počet věřících a mnozí byli zraněni a sám Posel Alláhův (sAs) byl zraněn. I přesto Alláh rozhodl, že jsou to oni, kdo mají vyšší stupeň u Něj, jelikož z této události přichází moudrost, kterou zná pouze Alláh (‘azza wa džal).

Nesnáze a problémy rozlišují mezi silným a slabým věřícím a ukazují, jak silná je jejich víra. Také odhalují pýchu. Pouze v těžkých situacích člověk pozná, jaký opravdu je jeho přítel. A pouze následováním Alláhových rad si získáme Jeho spokojenost a nestaneme se těmi, které Alláh popsal v súře 22: al-hadždž (Pouť), ve verši 11: „A mezi lidmi je i ten, jenž Alláha uctívá jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět - a to věru je ztráta zjevná.“ Posel Alláhův (sAs) řekl: „Velikost odměny se rovná velikosti nesnází. A když si Alláh Nejvyšší zamiluje nějaký národ, tak ho obtěžká břemenem, a kdo to přijal s trpělivost, Alláh s ním byl spokojen, a kdo to přijal s hněvem a nespokojeností, proklínal, dostane se mu jen hněv a nespokojenost od Alláha.“

Posel Alláhův (sAs) nám řekl: „Není žádného neštěstí, které by nepotkalo muslima, aniž by mu jím Allán nesmazal hřích, dokonce i bodnutí trnem.“ Neštěstí, které potká člověka, může být v důsledku nějakého hříchu, který spáchal či nespravedlnosti, ať již si to uvědomuje či nikoli. Pouze Alláh zná vše skryté i zjevné a On mnohé odpouští, jak pravil v súře 42: aš-šúrá (Porada), ve verši 30: „A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.“

A většina lidí zapomíná na Alláhovu laskavost a Jeho milosrdenství a poznají neštěstí pouze když je postihne v materiálním životě, avšak nepovažují za neštěstí to, co je postihne v náboženství. A tak upadají do velkých hříchů, křivd vůči lidem a upírají pravo jiným a nežádají záchranu z toho všeho. A toto představuje tu největí fitnu-pokušení.

A aby se lidstvu dostalo štěstí, které si pro něj Alláh přál, je třeba se vydat po přímé stezce a aby se to uskutečnilo, je třeba se držet a plnit to, co Alláh přikázal a oddálit se od toho, co zakázal. Alláh v súře 46: al-ahqáf (Přesypy), ve verších 13-14 pravil: „Ti, kdo říkají: „Pánem naším je Alláh,“ a potom se přímou cestou ubírají, ti bát se nemusí a nebudou zarmouceni. Ti stanou se obyvateli zahrady rajské, v níž odměnou za skutky své budou nesmrtelní.“

Odevzdání se do vůle Alláhovy v časech neštěstí a nesnází je velmi důležité, jelikož pouze On nám může odhalit důvod či to od nás odehnat, jak Sám řekl v súře 6: al-an‘ám (Dobytek), ve verši 14: „Rci: „Což si mohu vzít za ochránce někoho jiného než Alláha, Tvůrce nebes a země, který vše živí, ale Sám živen není?“ Rci: „Bylo mi nařízeno, abych byl prvním mezi těmi, kdož do vůle Jeho se odevzdají - a nikoliv z těch, kdož k Němu přidružují!“

Ať nás Alláh obdaří trpělivostí a ať jsme z těch, kdo jsou trpěliví.