Páteční kázání 6. 6. 2008 (2. džumádá th-thání 1429)                                                                  šejch   -   Mešita v Praze  
Pravé štěstí

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině, společníkům a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
přáním každého člověka v tomto životě je nalézt štěstí, pocit bezpečí v srdci i duši. Každý člověk toto štěstí hledá všemi prostředky, stává se však, že tou správnou cestou nekráčí a dotýká se tohoto štěstí na nepravém místě, a tak ho ani nedosáhne a stále strádá a trpí. Alláh Nejvyšší v súře 20: TáHá, ve verši 123 pravil: „A věru k vám přijde ode Mne správné vedení. A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný.“

Štěstí je dar od Alláha a dává ho tomu, kdo plní Jeho příkazy. Štěstí není v množství majetku či potomků, jak si to mnozí myslí. Kolik lidí bylo uštědřeno bohatstvím života pozemského, avšak nepoznali, co je to štěstí. Štěstí se nedá koupit a není člověka, který by ho mohl dát a ani nemá tu moc ho odebrat tomu, komu bylo dáno. Štastný je ten, jehož skutky byly přijaté v životě pozemském i posmrtném. Alláh v súře 19: Mariam (Marie), ve verši 96 pravil: „Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.“ Ten, kdo okusil pravou víru – ímán - , okusil tak i štěstí. Posel Alláhův (mír s ním) pravil: „Štěstí okusí ten, kdo přijal Alláha za svého Pána se spokojeností, a Islám za svou cestu a Muhammada za Posla od Alláha.“ (vypravuje Muslim)

Alláh v súře 13: ar-ra‘ad (Hrom), ve verších 28-29 pravil: „..a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Alláha - jak jinak, než vzpomínkou na Alláha se mohou srdce uklidnit? - a ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali; těm dostane se blaženosti a překrásného místa pobytu.“ Šťastný je v tomto životě ten, kdo žije s pocitem bezpečí a je oproštěn od starostí a smutku, kdo cítí spokojenost v srdci a duši, a to je pouze věřící, který uvěřil v Alláha a který přijal Islám a Muhammada (mír s ním) jako svého proroka. Je to také ten, jenž koná dobré skutky a spěchá k činění dobra a ví, že vše je konáno z vůle Alláhovy a když ho potká štěstí, děkuje Alláhovi za toto uštědření, a když ho potká neštěstí, je trpělivý. Posel Alláhův (mír s ním) ve svém výroku pravil: „Překvapující je věřící, jeho stav v celku je neuvěřitelný. Když ho potká neštěstí, a je trpělivý, tak je to pro něj dobré. A když ho potká štěstí a poděkuje, tak je to pro ně také dobré.“

Když bude člověk ve stálém spojení s Alláhem, veškeré nesnáze a neštěstí pozemského života mu budou ulehčeny. Ti nejbližší Alláhovi, kteří ho uposlechli a obávali se ho, těm Alláh slíbil: „Nikoliv, přátelé Alláhovi věru nemusí mít strach žádný, a nebudou zarmouceni ti, kdož uvěřili a byli bohabojní. Pro takové platí zvěst radostná v životě pozemském i budoucím. A nezmění se slovo Alláhovo a to štěstí bude nesmírné.“ (súra 10: Júnus: Jonáš, verše 62-64) Alláh také v súře 65: at-taláq (Rozvod), ve verších 2-3 pravil: „A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal. A tomu, kdo spoléhá se na Alláha, tomu On postačí, vždyť Alláh uskutečňuje rozkaz Svůj a Alláh ustanovil pro věc každou rozměr její.“ A v súře 41: fussilat (Byly učiněny srozumitelnými), ve verších 30-32 Alláh také pravil: „K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Alláh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z Ráje, jenž byl vám přislíben! My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho, jako pohoštění od Odpouštějícího, Slitovného.“

Zanechání modlitby a považování ji za méněcennou povinnost je to to největší neštěstí. Když se Posel Alláhův (mír s ním) ocitl v těžkých chvílích a nesnázích, vždy se odebral k modlitbě. A ten, kdo zanechá modlitby, prosby, připomínání si Alláha a prosby o odpuštění, zasáhnou ho starosti a smutek. Posel Alláhův (mír s ním) pravil: „Kdo nepřestane prosit o odpuštění, tomu Alláh najde východisko z každé starosti, a východisko z každé tísně a uštědří ho tam, odkud to nečeká.“

Posel Alláhův (mír s ním) nás informoval, že: „Tři věci, když se u člověka sejdou, nalezne krásu víry: první, když Alláh a Jeho Posel mu budou milejší než vše a všichni ostatní, druhá, když člověk bude milovat to, co Alláh miluje, a třetí, když nenávidí návrat k nevíře poté, co ho Alláh z ní zachránil stejně jako když nenávidí, být vhozen do ohně pekelného.“ (vypravuje Muslim, al-Buchárí) Alláh v súře 16: an-nahl (Včely), ve verši 97 pravil: „Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.“

Víra je krásná a zdobí naše životy pocitem klidu v duši a bezpečím v srdci, který se odráží na vnějšku každého z nás, a to je uštědření a velký dar od Alláha. Alláh v súře 4: an-nisá´ (Ženy), ve verši 70 pravil: „Takové je dobrodiní od Alláha přicházející - a Alláh plně dostačuje jako vševědoucí!“ A v súře 57: al-hadíd (Železo), ve verši 21 také pravil: „A toto je přízeň Alláhova, kterou On uštědřuje, komu chce, vždyť Alláh vládcem je přízně nesmírné.“

Skrze víru se duše odevzdávají do vůle Alláhovy a osvobozují se od slastí, vášní a pudů. A kdo okusí krásu víry, prožije dobrý a krásný život a nalezne tu správnou cestu, a když se jí vydá, získá uspokojení. Alláh v súře 89: al-fadžr (Úsvit), ve verších 27-28 pravil: „A ty, duše usmířená, vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!“ A tak věřící člověk prožije život překrásný a šťastný plný uspokojení. Je to štěstí, které je daleko od hněvu, lakoty a sobectví. Naopak hledá vznešenost v chování, štědrost a dávání a jeho život se nestává otrokem hmotných pozemských požitků. Alláh v súře 2: al-baqara (Kráva), ve verši 157 praví: „A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.“ A v súře 58: al-mudžádala (Hádka), ve verši 22 také pravil: „Do srdcí těchto vepsal Alláh víru a podpořil je duchem od Něho pocházejícím.“

Věřící znají pravý význam překrásného života, a proto pro něj pracují. Také znají význam života posmrtného, pro který také pracují a připravují se na něj a opakují Alláhova slova ze súry 28: al-qasas (Příběh), z verše 60: „Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Alláha je, lepší a trvalejší bude.“ Věřící se však také mají na pozoru před Alláhovými slovy: „Byl zkrášlen život pozemský těm, kdož nevěří, a ti se posmívají těm, kdož uvěřili. Avšak ti, kdož jsou bohabojní, budou nad ně povýšeni v Den zmrtvýchvstání. Alláh věru uštědřuje, komu chce, bez počítání!“ (súra 2: al-baqara: Kráva, verš 212)

Nechť Alláh nás učiní z těch, kdož plní Jeho příkazy, hledají Jeho uspokojení a předcházejí Jeho hněvu.

Copyright ©  Mahdi