Kázání 08.02.2008
Páteční kázání 8. 2. 2008 (30. muharram 1429) šejch Emir Omič -
Mešita v Praze
Nebezpečí hříchu
BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.
Bratři a sestry v Islámu,
dnešní kázání bude o hříchu. Hřích byl příčinou vyhnání našich prarodičů, Adama a Evy, z Ráje. Také satan, který hřešil a který je k hříchu přivedl, byl vyhnán. Potrestán potopou byl Noemův národ, ‘Ádovci silnou vichřicí, silným výkřikem zase Thamúdovci, a Lottův národ spolkla země. Tyto národy přivolaly na sebe Alláhův trest skrze své hříchy. Alláh v súře 29: al-‘ankabút (Pavouk), ve verši 40 pravil: „A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Alláh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.“
Hříchy zanechávají za sebou stopy a velké škody nejen na jednotlivcích, ale i na celé společnosti. Jejich příčinou je odchýlení se od cesty pravdy a následování satanova pokušení a lákadel. Ve sbírce al-Buchárího podle vyprávění ‘Abdulláha bin Mas‘úda (nechť je Alláh s ním spokojen) se praví: „Posel Alláhův (sAs) nám nakreslil na zem rovnou čáru, poté dokreslil čáry z prava a zleva a řekl: „Toto je Alláhova cesta. A tyto ostatní cesty - na každé z nich je satan, který na ni láká.“ Poté přečetl Alláhova slova (ve významu): „A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete bohabojní!“ (súra 6: al-an‘ám: Dobytek, verš 153) A proto také pouze Alláh je Ten, jenž uštědřuje správným vedením, jak Sám pravil v súře 18: al-kahf (Jeskyně), ve verši 17: „...ten, koho Alláh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Alláh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.“
Jedním z nebezpečných důsledků hříchu je ponížení člověka. Ten, kdo byl ponížen Alláhem, tomu se nedostane žádné pocty, jak Sám pravil v súře 22: al-hadždž (Pouť), ve verši 18: „Však nad mnohými z nich se trest uskuteční, neboť kým Alláh opovrhl, tomu nebudou pocty prokazovány. A Alláh věru učiní vše, co chce.“
Dalším nebezpečným důsledkem hříchů je to, že Alláh může člověku odepřít některé ze svých darů, např. z obživy, potomků atd. Posel Alláhův (sAs) řekl ve smyslu: „Člověku je odepřeno uštědření kvůli hříchu.“ Ibn ‘Abbás (nechť je Alláh s ním spokojen) řekl: „Dobrý skutek ozáří tvář, učiní světlo v srdci, znásobí uštědření, posílí tělo a vloží lásku do lidských srdcí. A špatný skutek zatemní tvář, učiní tmu v srdci, oslabí tělo, zmenší uštědření a prohloubí nenávist v lidských srdcích.“
Proto je třeba, aby věřící dbal na plnění Alláhových příkazů a nepřekračoval je a spěchal k vykonání dobra. Alláh pak oddálí od poslušných věřících zlo a zlé následky života pozemského i posmrtného, jak Sám pravil v súře 22: al-hadždž (Pouť), ve verši 38: „Alláh ubrání ty, kdož uvěřili, neboť Alláh věru nemiluje žádného zrádce nevěřícího.“ A jestliže viny a hříchy zasáhnou muslimskou společnost, stanou se tak důvodem k jejich ponížení a jejich úpadku. V sunnách Ahmada je výrok Posla Alláhova (sAs), ve kterém řekl: „A ponížení a malost zasáhne toho, jenž se zprotivil mému příkazu.“ Úcty proto můžeme dosáhnout pouze plněním Alláhových příkazů a následováním cesty Posla Alláhova (sAs), jak pravil Alláh v súře 35: fátir (Stvořitel), ve verši 10: „Kdo si přeje moci . . . vždyť jedině Alláhu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jich se vniveč obrátí.“ A v súře 65: at-taláq (Rozvod), ve verši 4 také pravil: „A kdo je bohabojný, tomu Alláh věc jeho ulehčí.“
Bratři a sestry, neměli bychom být příčinou zahubení lidstva kvůli páchání hříchů či jejich zamlčení. Posel Alláhův (sAs) řekl, že příčinou hříchů je zanedbání přikazování dobrého a zakazování zavrženíhodného: „Alláh sešle Svůj trest na společnost, ve které je člověk páchající hříchy, a ostatní ho mohou napravit a neučiní tak.“ A v jiném výroku také řekl: „Při Tom, jenž mou duši ve Svých rukou má, jestliže nebudete přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné, riskujete, že Alláh na vás sešle trest, a kdybyste Ho potom prosili, tak vás nevyslyší.“
A jsou dva druhy lidí, o kterých Alláh říká: „Čistí zajisté ve slastech budou, zatímco hříšníci do ohně půjdou.“ (súra 82: al-infittár: Rozpuknutí, verše 13-14) A imám Ibn al-Qajjim (nechť se Alláh nad ním slituje) tyto verše vyložil takto: „Nemyslete si, že slasti v tomto verši se týkají pouze života posmrtného a jeho ohně. Týkají se všech tří, myslím tím, příbytku pozemského a příbytku „barzachu“ (stavu po smrti) a příbytku posledního. Tudíž ti, jež plní Alláhovy příkazy, budou ve slastech, a ti, jež se zprotivili, ti budou v ohni pekelném..."
Bratři a sestry, kráčejte stezkou přímou, jelikož Alláh pravil v súře 46: al-ahqáf (Přesypy), ve veších 13-14: „Ti, kdož hovoří: „Pánem naším je Alláh,“ a potom se přímou cestou ubírají, ti bát se nemusí a nebudou zarmouceni. Ti stanou se obyvateli zahrady rajské, v níž odměnou za skutky své budou nesmrtelní.“ A čiňte pokání za každý hřích a nezprotivte se Alláhovým příkazům. Alláh v súře 66: at-tahrím (Zákaz), ve verši 8 pravil: „Vy, kteří věříte! Obraťte se k Alláhovi s upřímným pokáním! Snad Pán váš vám vymaže špatné skutky vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v den, kdy nezahanbí Alláh ani proroka, ani ty, kdož s ním věřili. A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich a budou volat: 'Pane náš, učiň dokonalým světlo naše a odpusť nám, vždyť Tys všech věcí mocen!'“
A na závěr vyslovme prosbu, ať nás Alláh učiní z těch, jež plní Jeho příkazy a snaží se získat Jeho uspokojení a jež se Jeho hněvu obávají.