Islámská nadace v Praze

Kázání 18.01.2008

Páteční kázání 9. 5. 2008 (4. džumádá l-úlá 1429) šejch Karam al-Badawy - Mešita v Praze
Způsoby upevnění lásky v srdcích muslimů

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
láska muslima k jeho muslimskému bratru kvůli Alláhovi a ve jménu Allaha je jedním ze základních rysů islámu. Láska je také dobrým skutkem, jenž uspokojuje Alláha, a je důvodem k poznání krásy víry. Posel Alláhův (mír s ním) pravil: „Tři věci, když se u člověka sejdou, nalezne krásu víry: první, když Alláh a Jeho Posel mu budou milejší než vše a všichni ostatní, druhá, když člověk bude milovat to, co Alláh miluje, a třetí, když nenávidí návrat k nevíře poté, co ho Alláh z ní zachránil stejně jako když nenávidí, být vhozen do Ohně pekelného.“ Posel Alláhův (mír s ním) uvedl, že mezi sedmi skupinami, které bude stínit Alláh svým stínem, v den, v němž není žádného stínu kromě Jeho, budou dva muži, kteří se měli rádi ve jménu Alláha a v Jeho Jménu se také setkali a rozešli. Také nás (mír s ním) naučil, že když máme rádi svého bratra ve víře, měli bychom ho o své lásce informovat slovy: Mám tě rád ve jménu Alláha a zároveň dostat na to od toho druhého odpověď slovy: Nechť tě Alláh miluje, kvůli Němuž mě máš rád. Když se muslimská společnost ocitne v těžkých chvílích, tak právě duch lásky ve jménu Alláha srdce uklidní a ubezpečí a obdaří vírou, silou a úctou a lidé se mohou těšit a užívat pravou chuť uctívání a víry, a tím tak získají odměnu Ráje v Den zmrtvýchvstání.

Existují prostředky k posílení ducha vzájemné lásky mezi muslimy, mezi které patří:

Časté připomínání si postavení těch, kteří se mají rádi ve jménu Alláha, u Alláha. Je třeba, aby ve vzájemném jednání mezi muslimy byly přítomny milosrdenství a shovívavost. A právě shovívavost byla klíčem, kterým Alláh otevřel Poslu Alláhovu (mír s ním) srdce lidí. Alláh Nejvyšší v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod ‘Imránův), ve verši 159 pravil: „Díky milosrdenství Alláhovu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli.“

Je třeba zanechat dohadování a vyhnout se tak ztrátě času.
Je třeba se vzdálit od všech příčin, které vedou k rozchodu a nedorozumění. Alláh v súře 8: al-anfál (Kořist), ve verši 46 pravil: „Poslouchejte Alláha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Alláh stojí na straně trpělivých!“ Napětí a hněv jsou hlavními důvody nedorozumění a rozchodů mezi rodinami, kmeny a národy. Tento hněv, bratři a sestry, sžírá dobré skutky stejně jako ohneň sžírá dřevo. K dalším důvodům rozchodu také patří závist, špatné smýšlení o druhých, povyšování se, extrémnost v chování, atd.
Je také třeba se oprostit od lásky k pozemskému životu a nebýt na něm upjatý, a naopak naplnit své srdce láskou k Alláhovi a Jeho Poslu (mír s ním), ke správným a bezúhonným a ke konání dobra. Láska k životu pozemskému je právě hlavním důvodem každého provinění a neštěstí. Alláh (subhánahu wa ta‘álá) v súře 57: al-hadíd (Železo), ve verši 20 pravil: „Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Alláhovi. A život pozemský není leč užívání klamavé.“
Mít kontrolu nad svým jazykem, aby neublížil svým muslimským bratrům skrze pomluvy, lži, osočování, posměchu, povyšování se či oslovování různými nevhodnými přívlastky. Posel Alláhův (mír sním) řekl (ve smyslu): „Muslim je ten, který svým jazykem a rukama neubližuje ostatním muslimům.“ A Alláh nás ve svých verších varoval před takovým druhem chování v súře 49: al-hudžurát (Komnaty), ve verších 10-12: „Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní - snad dostane se vám smilování! Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název „hanebník“ poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví! Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého - vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Alláh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný.“
Důraz na důležitost pozdravu islámu mezi muslimy v praxi, což zvyšuje a upevňuje jejich vzájemnou lásku. Alláh v súře 4: an-nisá´ (Ženy), ve verši 86 praví: „Když jste pozdraveni zdvořilým pozdravem, pozdravte ještě vlídněji nebo odpovězte stejným způsobem. A Alláh věru vše počítá.“ A Posel Alláhův (mír s ním) ve stvrzeném výroku pravil: „Poradím vám něco, když to uděláte, budete se mít ve vzájemné lásce: Zdravte se pozdravem míru!“
Návštěvování se: Je důležité, aby se muslimové vzájemně navštěvovali ve jménu Alláha, aby tak posílili vzájemnou lásku ve svých srdcích.

Znaky vzájemné lásky mezi muslimy:

Jestliže si některý z nás přeje změřit svou lásku ke svému muslimskému bratrovi, nechť si je vědom toho, že tím největším znakem a rysem této lásky je přání toho nejlepšího jeho bratrovi. To znamená, že cítí radost s každým úspěchem a dobrem, které potkají jeho muslimského bratra, a projevuje tuto radost s ním během šťastných chvil. Na druhou stranu by měl také projevit svoji lítost či zármutek, když jeho muslimského bratra potká nějaké neštěstí, a stát při něm. A ve výroku Posla Alláha (mír s ním) se praví: „Neuvěří z vás, dokud si nebude přát pro svého muslimského bratra to, co si přeje sám pro sebe.“ Důležitá je i vzájemná úcta a přání toho nejlepšího pro druhé stejně tak, jak si to člověk přeje sám pro sebe. Prosíme Alláha, aby nás učinil z těch, kteří se mají vzájemně rádi a aby od nás odehnal veškerá pokušení, která se již objevila či jsou stále skrytá, jelikož On je nablízku a naši prosbu vyslyší.