Páteční kázání 13. 6. 2008 (9. džumádá th-thání 1429)                                                              šejch Karam al-Badawy  -   Mešita v Praze  
Očista duše

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině, společníkům a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
dnes si budeme povídat o velmi důležité věci, která zjemňuje naši duši a znásobuje naši víru, a tou je očista lidské duše. Alláh oznámil těm, jež byli úspěšní v očištění své duše, že budou úspěšní a těm, kteří tak nečinili, že ztrátu utrpí, a to v súře 91: aš- šams (Slunce), ve verších 7- 10: „Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ Ve výkladu Ibn Kathíra význam výrazu očista duše v tomto verši znamená, že vydělá ten, kdo svou duši očistí skrze pokory k Alláhovi a odstraní z ní negativní stránky svého já. Naopak význam druhé poloviny verše, kdy Alláh říká, že kdo ji zanedbá, tak prodělá, znamená, že svou duši pošpiní pácháním hříchů a provinění.

Učenci uvádějí, že očista duše má dva významy:

1.Očista od prostředků vedoucích k přidružování (širk) a páchání hříchů.
2. Zušlechtění a obohacení duše vznešenými vlastnostmi.

Důležitost očisty duše:

1.    Alláh (‘azza wa džal) přísahal v súře aš-šams, že kdo bude úspěšný ve své snaze očistit svou duši, tak vydělá, a naopak kdo ji zanedbal, tak utrpí ztrátu.

2.    Očista duše je jednou z podmínek zasloužení si Ráje. Alláh v súře 79: an- názi‘át (Vytrhující), ve verších 40-41 pravil: „Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“

3.    Bylo stvrzeno, že Prorok (mír s ním) po čtení veršů ze súry aš-šams (7-10), pronášel tuto prosbu: „Alláhu, učiň mou duši bohabojnou a uvědomující si Tebe, a očisti ji, Ty jsi Ten nejlepší, který ji může očistit. Ty jsi její Ochránce a Pán.“


Praktické kroky vedoucí k očistě lidské duše:

1.    Vážnost a neúnavná snaha o očištění duše od všech špatností, přidružování, slastí a tužeb, hříchů, špatných vlastností v chování jako je nenávist, závist, pýcha, pomlouvání, hněv, zrada, lež, špatné mínění o druhých, ponižování druhých, výsměch a další, které jsou v rozporu s osobností muslima, jenž dodržuje přísně islámská pravidla.

2.    Naplnění duše krásnými a vznešenými vlastnostmi v chování, jako je upřímnost, pravdomluvnost, tolerance a porozumění, láska, odpuštění, skromnost, trpělivost, důvěryhodnost, spoléhání se na Alláha ve všech záležitostech života atd.

3.    Pohled na vlastní duši kritickým okem, a nikoli s pocitem spokojenosti. Je nebezpečné, když muslim hodnotí a dívá se na sebe s obdivem a s pýchou. Alláh o tom říká v súře 53: an-nadžm (Hvězda), ve verši 32: „Nepovažujte tedy sebe za očištěné! A On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní.“ V sunnách at-Tirmidhího a Ibn Mádži podle vyprávění Šeddáda bin Aus (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (mír s ním) pravil ve významu: „Chytrý je ten, kdo vyčítal sobě a pracoval pro posmrtný život. A líný je ten, kdo nechal svou duši následovat její touhy s přáním, že Alláh vše zařídí.“ Proto je třeba stále zúčtovat se svou duší, aby byla správně oceněna a dosáhla vznešenějšího stupně. ‘Umar ibn al-Chattáb (nechť je Alláh s ním spokojen) říkával: „Zúčtujte sami se sebou předtím, než budete zúčtováni, a zvažte své skutky předtím, než vám budou zváženy.“ A co znamená zúčtování sami se sebou? Znamená porovnat to, co dělá vaše já, s tím, co příkazy islámského práva říkají.

4.    Stálé připomínání si Alláha. Nejkrásnějším způsobem připomínání si Alláha (dhikr) je prosba Alláha o odpuštění. Tento druh dhikru je sunnou a jeho konání se podílí velkou měrou na očištění duše a upevnění sepjetí s Alláhem.

Jednou si na radě Hassana al-Basrího (nechť se Alláh nad ním slituje) přišel muž postěžovat na chudobu. Na to mu Hassan al-Basrí řekl: "Pros Alláha o odpuštění!" Poté přišel druhý muž se stížností, že nezapršelo. A tak mu také řekl: "Pros Alláha o odpuštění!" Pak přišel třetí muž a postěžoval si, že jeho manželka je neplodná. A tak mu Hassan al-Basrí řekl: "Pros Alláha o odpuštění!" Poté přišel čtvrtý muž se stížností, že zoral půdu a zasel, avšak nic nevyrostlo. A tak mu také řekl: "Pros Alláha o odpuštění." Přísedící, kteří byli přítomni na radě, se podivili nad množstvím a rozmanitostí stížností. Řešení je však jedno. Hassan jim na to pravil: „A pravil jsem jim: ,Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je Odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky.“ (súra 71: Núh: Noe, verše 10-12) A to nás učí stálému spojení s prosbou o odpuštění ve štěstí i neštěstí. Alláh Nejvyšší v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod Imránův), ve verši 135 praví: „A ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Alláha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých - neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Alláh - a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.“

A na závěr bych rád vzpomenul tu nejkrásnější prosbu – du‘á´, kterou nás naučil Posel Alláhův (mír s ním), a která je „pánem proseb“ a její stálé opakování přinese nesmírnou odměnu. V Sahíh al-Buchárí podle vyprávění Šedáda bin Aus (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (mír s ním) pravil: „Nejlepší ze všech proseb (pán proseb) je, když řeknete: „Alláhu, Ty jsi můj Pán, není jiného boha kromě Tebe, stvořil jsi mě a já jsem Tvým služebníkem a zůstanu na Tvé cestě a při Tvém slibu jak jen budu moci. Obracím se k Tobě v ochranu před vlastním zlem, které jsem činil, přiznávám tvé uštědření, které jsi mi daroval a uznávám své hříchy, a tak mi odpusť, jelikož nikdo viny neodpouští kromě Tebe.“ O této prosbě Posel Alláhův (mír s ním) pravil: „Kdo ji vyřkl ve dne a uvědomoval si, co říkal a ve stejný den zemřel, stal se obyvatelem Ráje. A kdo ji vyřkl v noci a uvědomoval si, co říkal a ve stejné noci zemřel, stal se také obyvatelem Ráje.“ Učenci o pojmenování této prosby jako o „pánu proseb“ pravili, že je to prosba zahrnující všechny významy pokání.

Proto prosím Alláha, aby od nás přijal naše prosby a odpustil nám a aby nám byl nápomocen při očiště našich duší, jelikož On je nablízku a naši prosbu vyslyší.

Copyright ©  Mahdi