Páteční kázání 15. 2. 2008 (8. safar 1429)                                                                   šejch Emir Omič  -   Mešita v Praze  
Dobrá smrt neboli jak nejlépe zpečetit svůj život

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
každý člověk má daný věk v životě pozemském, a kdyby ho uměl co nejlépe využít, aby mu byl užitečný v životě posmrtném, tak dosáhne úspěchu a bude zachráněn. Naopak když se bude více věnovat páchání hříchů, bude ztracen. A rozumný člověk bude svým vlastním soudcem ještě předtím, než ho bude soudit Alláh a bude si vědom nebezpečí z páchání hříchů, jak pravil Ibn Mas‘úd (nechť je Alláh s ním spokojen): „Věřící vidí své hříchy jako kdyby seděl pod horou a bál se toho, že se na něj hora sesype.“

Dobrá smrt je psána tomu, kdo zná Alláhova práva a ctí Ho a ví, že Alláh je Odpouštějící a Milosrdný a tvrdě trestající, jak Sám pravil v súře 15: al-hidžr, ve verších 49-50: „Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru Odpouštějící i Slitovný, avšak že trest Můj bude trest bolestný!“ A Posel Alláhův (sAs) říkával: „Člověk učiní nějaký skutek a lidem se zdá jako čin obyvatel Ráje, ve skutečnosti je však obyvatelem Pekla.“

Prorokovi následovníci se vždy velmi obávali špatné smrti, zvláště pak jeho společníci. ‘Alí ibn Abí Tálib (nechť je Alláh s ním spokojen) se velice bál dvou věcí: dlouhého života a následování svých tužeb a říkával: „Dlouhý život vás nechá zapomenout na život posmrtný, a následování tužeb vás odradí od pravdy.“ Také říkával: „Vidím, že život pozemský odchází pryč a život posmrtný přichází ve spěchu, a každý z nich potomky má. Buďte tudíž potomky života posmrtného a nikoli života pozemského, jelikož dnes je práce a žádné zúčtování a zítra zúčtování a žádná práce.“

A proto rozumný a znalý člověk spěchá za dobrem, aby dosáhl úspěchu a je dalek od veškerých ztrát. A tou skutečnou ztrátou je ztráta vlastní duše a rodiny v Den zmrtvýchvstání, jak pravil Alláh v súře 39: az-zumar (Skupiny), ve verši 15: „A vy nevěřící si tedy uctívejte, koho chcete, místo Alláha!“ Rci: „Věru prodělají v Den zmrtvýchvstání ti, kdož ztrátu sami sobě a rodinám svým způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná?“ A to je postačující varování před špatným zpečetěním života, jelikož ten, kdo tak učiní, bude velmi litovat, jak pravil Alláh v súře 23: al-mu´minún (Věřící), ve verších 99-100: „A když k některému z nich přichází smrt,tu volá: „Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!“ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.“

Posel Alláhův (sAs) stále nabádal ke konání dobrých činů, zvláště těch, které zpečetí konec života, a říkával: „Pospíchejte ke konání dobrých činů, jelikož se objeví velké nástrahy (fitna) jako kusy tmavé noci. Člověk se vzbudí jako věřící a večer usne jako nevěřící, a usne jako věřící a vzbudí se jako nevěřící, a své náboženství bude prodávat za nabídku ze života pozemského.“ (Muslim) A Alláh (subhánahu wa ta‘álá) popsal své věřící v súře 23: al-mu´minún (Věřící), ve verších 57-61 takto: „Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni, ti, kdož věří v Pána svého znamení, ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují, ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí, ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují.“

Bratři a sestry, znalý člověk se během svého života snaží dosáhnout vyššího stupně v životě posmrtném a předhání se ve své pokoře a uctívání k Alláhovi, aby dosáhl Jeho uspokojení a lásky. A když se mu dostane štěstí, děkuje Alláhovi, a když ho postihne nějaké neštěstí, je trpělivý a patří mezi ty, o kterých Alláh řekl v súře 39: az-zumar (Skupiny), ve verši 10: „... a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ Proto páchání velkých hříchů a lpění na těch malých proviněních může být důvodem ke špatnému konci života.

K moudrosti věřícího patří zamyšlení se nad vlastními názory, myšlenkami, postoji a činy a učinění pokání k Alláhovi a prosby o odpuštění. A Posel Alláhův (sAs) takto činil stokrát za den. Proto správný věřící by měl také tak činit a nenásledovat pochybné cesty a nepodlehnout zkrášlení svých špatných činů. A jesliže tomu podlehne, ztratí tak rovnováhu a pravdu zamění za lež a lež zas za pravdu, a dobro za zlo a zlo za dobro. Dobrý věřící přísně dbá na pokoru a oddanost Alláhovi a je si vědom Alláhovách slov: „Vy, kteří věříte, bojte se Alláha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Alláha, vždyť Alláh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (súra 59: al-hašr: Shromáždění, verš 18)

Bratři a sestry, vězte, že vzpomínka na smrt přináší užitek v životě pozemském a přání života posmrtného a pomáhá ke konání dobra a oddaluje od následování zakázaných vášní. Podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Prorok (sAs) řekl: „Znásobte vzpomínku na Alláha, která je hubitelem slastí.“ Alláh také vedl svého Proroka (sAs), aby byl trpělivý s těmi, jež jsou správnými věřícími: „Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!“ (súra 18: al-kahf: Jeskyně, verš 28)

Také vězte, že k dosažení dobré smrti přispívá povědomí, že jsme stále pod Alláhovým dohledem, ať jsme kdekoli, dále naše pevné sepjetí a dodržování toho, s čím přišel Posel Alláhův (sAs), oddálení se od všech velkých i malých hříchů a neustálé pokání a prosby o odpuštění. Proto, bratři a sestry, připomínejte si stále Alláha a všechny své činy ukončete Jeho připomínkou. A kdo tak učiní a jeho posledními slovy před smrtí budou: „Není jiného boha kromě Alláha Jediného“, tomu se dostane radostné zprávy, kterou pronesl Posel Alláhův (mír s ním): „Ten, jehož poslední slova byla „není jiného boha kromě Alláha“, vstoupí do Ráje.“

Alláhu, obracíme se k Tobě s prosbou, aby nám naše dobré činy přinesly dobrý konec života a aby naším nejlepšími dnem byl den setkání s Tebou.

Copyright ©  Mahdi