Páteční kázání 21. 3. 2008 (14. rabí‘ l-awwal 1429)                                                                   šejch Emir Omič  -   Mešita v Praze  
Vysoké postavení Islámu

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
měli bychom si uvědomit velikost překážek, které máme před sebou. Je třeba je pochopit a z nich pochopit, jak velkolepé je naše náboženství a jeho poselství, s čím přišlo, co nabídlo veškerému lidstvu a co může nabídnout dnes. Bratři a sestry, je třeba, abychom pochopili, že nejsme pouze jednotlivci či národy, které se sjednotily kolem jednoho náboženství, ale jsme civilizací, která následuje náboženství pravdy a která musí nést jeho poselství veškerému lidstvu.

Tato civilizace je jedinečnou z mnoha důvodů. Jejím duchem je náboženství, které ji učinilo tou nejdéle trvající ze všech civilizací a která zanechala po sobě velké dědictví. Islámská civilizace se již na začátku svého života pevně postavila všem nástrahám a překážkám, které by u jiných civilizací již dávno způsobily jejich zánik. Tato civilizace však stále existuje a svou sílu si bere z náboženství, na jehož základě a hodnotách vznikla. Islámská civilizace nezávisí na samotných muslimech, jelikož ti mohou zeslábnout a jejich počet se může snížit, ale stojí na samotném Islámu, jelikož Alláh se zavázal ho ochránit.

Islámská civilizace je jedinečná svými prameny. Svatý Korán je prvním a nejbohatším pramenem poskytujícím správnou cestu a moudrost, je pramenem vědeckým, jazykovým i legislativním. Druhým pramenem je sunna proroka Muhammada (mír s ním), doplňující Korán.

Islámská civilizace je jedinečná svým učením. Vštěpuje správnou víru, a tou je přirozená víra v Alláha, rozvíjí logické myšlení oproštěné od fantazie a legend. Také vychovává muslimskou osobnost z hlediska psychického, duchovního i fyzického v jeden harmonický celek. Je výrazná svými druhy uctívání, jednáním, chováním a hodnotami. Spravuje také zemi vcelku, čímž tak naplňuje lidstvo štěstím v příbytku pozemském i posmrtném.

Tuto civilizaci také charakterizuje její božskost, a to tím, že je od Alláha Nejvyššího, a odlišuje se tím, že v ní nenaleznete žádný nedostatek, protiklady či extrémnost. Přinesla veškerému lidstvu mnohé hodnoty, které mu napomohly vzkvétat a vyspívat v oblasti materiální i duchovní.

Mezi její rysy patří také lidskost. Nejenže oslovuje své věřící, ale také ostatní lidi. Alláh v súře 21: al-anbijá´ (Proroci), ve verši 107: „A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.“ A v súře 34: as-saba´ (Saba), ve verši 28 také pravil: „Vyslali jsme tě k lidem všem jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele, avšak většina lidí to neví.“

Je také mezinárodní, což je dalším jejím rysem. Vždyť v Koránu stojí, že všichni lidé jsou si rovni, bez ohledu na jejich původ či zemi. Promlouvá ke všem stejně, bez ohledu na místo, čas, národ či společenskou vrstvu. Korán promlouvá ke každému a přináší užitek v každé době i místě a podporuje celosvětové bratrství, jak Alláh pravil v súře 49: al-hudžurát (Komnaty), ve verši 13: „Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Alláhem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Alláh je Vševědoucí a dobře Zpravený.“

Jedním z charakteristických rysů naší civilizace je věda. Islámská civilizace velice dbala na tuto oblast a opírala se o zdravý vědecký postup v myšlení. Také studovala a vzala si za své všechny předchozí i pozdější poznatky, které byly užitečné člověku. A věda se v islámské civilizaci opírá o víru, a tím rozlišila mezi národy, jež vyspěly vědecky a mezi národy, jež stagnovaly. Proto Alláh v súře 39: az-zumar (Skupiny), ve verši 9 pravil: „..Zeptej se: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.“ Posel Alláhův (mír s ním) ohledně cesty za věděním pravil: „Kdo se vydal cestou, na které si žádal vědění, Alláh mu skrze ni ulehčil cestu k Ráji.“ (vypravuje al-Buchárí)

Naše civilizace se vždy dokázala postavit realitě a čelit jí v různých ohledech: ve víře, legislativě a morálce. Skrze náboženství vidíme skutečnost jasně, jak Alláh pravil v súře 25: al-furqán (Spásné zjevení), ve verši 20: „A neposlali jsme před tebou posly žádné, kteří by nebyli pokrmy pojídali a po trzích chodili. A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. A Pán tvůj vše bystře pozoruje.“

Tolerance je jejím dalším charakteristickým rysem, jelikož byla postavena na náboženství pravdy. Proto jsou tolerance a spravedlnost jejími ryzími základy. Je spravedlivá, co se týče práv všech a respektuje různé názory. Alláh v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod ‘Imránův), ve verši 134 pravil: „..kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Alláh věru miluje ty, kdož dobro činí.“ Vypravuje se, že imám aš-Šáfi‘í byl jednou u imáma Ahmada ibn Hanbala, a Ahmad dal přednost aš-Šáfi‘ímu, aby vedl ranní modlitbu. Aš-Šáfi‘í byl zvyklý za úsvitu činit prosbu (du‘á) a Ahmad nikoli. Toho dne však imám aš-Šáfi‘í prosbu neučinil. Poté byl tázán: „Proč jsi tak neučinil?“ Odpověděl: „Nemůžu to udělat v v mešitě Ibn Hanbala, když on tak nečiní.“ A tak se zeptali imáma Ahmada, co kdyby imám aš-Šáfi‘í učinil prosbu? Odpověděl: „Moc jsem si to přál, abych mohl po něm říct Amín.“ Dalším rysem islámské civilizace je její celistvost a dokonalost. Alláh Nejvyšší v súře 6: al-an‘ám (Dobytek), ve verši 38 pravil: „A nezanedbali jsme v Písmu ničeho; a nakonec u Pána svého budete shromážděni.“ A v súře 28: al-qasas (Příběh), ve verši 77 také řekl: „Spíše usiluj pomocí toho, co ti Alláh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Alláh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Alláh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“

A k dalším rysům patří pokrok a pevnost. To povrzuje mnoho skutečností, které jsou neměnné a vedle nich jsou jiné, které se mění, což je přirozené v lidské historii stejně tak jako je to přirozené ve vesmíru. Alláh v súře 36: Já Sín, ve verši 40 pravil: „A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a všechno pluje ve sféře nebeské.“

A v neposlední řadě je pro naši civilizaci charakteristická rovnováha a střední cesta. Rovnováha ve světě pozemském, v nepoznaném i ve vesmíru, ve vztahu člověka k Alláhovi, ve vztahu mezi uctíváním a prací. Vždyť nás Alláh učinil národem středu, jak pravil v súře 2: al-baqara (Kráva), verš 143: „A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás.“ A k příkladům vztahu uctívání a práce v pátečním dni Alláh v súře 62: al-džumu‘a (Pátek), ve verši 10 pravil: „A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Alláhovy! A vzpomínejte často Alláha, snad budete blažení!“

Ať Alláh pozvedne naši civilizaci a dá úspěch muslimům v tomto i posmrtném životě.

Copyright ©  Mahdi