Islámská nadace v Praze

Kázání 23.05.2008

Páteční kázání 23. 5. 2008 (10. muharram 1429) šejch Emir Omic - Mešita v Praze
Zdravé srdce

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
co můžeme udělat pro Islám, naše náboženství? Tato otázka se objevuje v srdci každého věřícího ráno i večer, když slyší a vidí zprávy a události, chaos a zkázu, nespravedlnost a bezpráví. A jestliže si neklademe tuto otázku, znamená to, že jsme se vzdálili od přímé stezky. Především je důležité být těmi správnými a opravdovými muslimy a pozvednout naši muslimskou identitu. Jen tak pocítíme zodpovědnost za šíření a úspěch tohoto věčného poselství v tomto těžkém čase. A to je klíč k bráně, který můžeme získat ke spokojenosti Alláha (subhánahu wa ta‘álá). Je třeba, abychom zjemnili naše chováni, přiblížili naše srdce a navrátili se ke vznešenému chování muslimů a tak se stali vyslanci islámu mezi ostatními. Je také důležité pracovat věrně a ve jménu Alláha. Musíme si připomenout, že člověk stále bojuje sám se sebou a toho právě ďábel využívá. Dobrý muslim musí zaujmout správný postoj, aby se tento boj nemohl díky ďáblovi přenést na ostatní bratry. Pak vzroste závist, pomluva, nenávist atd. Jestliže však máme dobré úmysly a vše děláme pro Alláha, pak naše srdce jistě unikne těmto nástrahám. Co je od nás všech žádáno, je mít zdravé srdce.

Prorok (sAs) byl tím člověkem, který nejvíce ze všech lidí dbal na zdravé a čisté srdce a ve svých modlitbách říkával: „Alláhu, Tebe prosím, abys mě upevnil ve všech záležitostech a v odhodlanosti k moudrosti, Tebe prosím o to, abych byl vděčný za Tvé dary a byl dobrým v uctívání Tebe, Tebe prosím o zdravé srdce a pravdomluvný jazyk, a Tebe prosím o dobro, které znáš a utíkám se k Tobě před zlem, které znáš, Tebe prosím o odpuštění za to, co znáš.“ (vypravuje an-Nisá´í) A podle vyprávění Ibn Mas‘úda v sunnách Abú Dáwúda, Prorok (sAs) říkával: „Nechť žádný z mých společníků mi nic neoznamuje o nikom. Chci k vám přijít s čistým a zdravým srdcem.“ Čisté srdce je velkým darem od Alláha a je příčinou k přijetí dobrých skutků. V Sahíh Muslim podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Prorok (sAs) řekl: „Brány Ráje se otevírají každé pondělí a čtvrtek. A Alláh (‘azza wa džal) odpouští každému služebníkovi, jenž nepřidružuje k Alláhovi nic, kromě muže, mezi nímž a jeho bratrem byla zloba. A je řečeno: Vyčkejte, dokud se neudobří, vyčkejte, dokud se neudobří, vyčkejte, dokud se neudobří.“ Kolik dobra tak může člověk ztrácet kvůli nenávisti a jiným špatnostem v srdci. Čisté srdce je pro člověka známkou pocty. Ibn Mádža vyprávěl podle ‘Abdulláha ibn ‘Amra, který řekl: Posel Alláhův (sAs) byl tázán: „Kdo je z lidí nejlepší?“ Odpověděl: „Každý s čistým srdcem a pravdomluvným jazykem.“ Řekli: „Ten, jenž má pravdomluvný jazyk, toho známe, ale co znamená s čistým srdcem?“ Odpověděl: „Ten, jenž je bohabojný, čistý, necítí nenávist, není hříšný, nehněvá se a necítí závist.“ Zdravé a čisté srdce je jeden z rysů obyvatel Ráje, jak Alláh říká v súře 7: al-a‘ráf (Rozpoznání), ve verši 43: „A vyjmeme z hrudí jejich nenávist veškerou a pod nimi řeky potekou ..“ Čisté srdce otevírá cestu k Ráji. Prorok (sAs) jednou seděl se společníky v mešitě a řekl: „Teď přijde muž z obyvatelů Ráje.“ A ten muž vstoupil a byl z Ansárů a z jeho vousů kapala voda po očistě. A to se opakovalo třikrát po dobu tří dnů. A tak ‘Abdulláh ibn ‘Amr chtěl vědět, co se v tomto muži skrývá. A tak u něj přespal tři noci a neviděl, že by se mnoho modlil či více postil. A tak se ho na to zeptal. Muž mu řekl: „Nic zvláštního nedělám, pouze to, co jsi viděl a to, že necítím vůči žádnému muslimovi nenávist, ani závist za to, čím ho Alláh obdařil.“ (Ahmad) A tak se tento muž se svým čistým srdcem dostane do Ráje stejně tak, jako Júsuf (mír s ním), kterému ublížili jeho bratři a i když se dostal do postavení, ve kterém by se mohl pomstít, neudělal to a řekl jim: „Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Alláh vám odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků!“ (súra Júsuf, verš 92) A tak jim odpustil a prosil za jejich odpuštění a omluvil je za to, co spáchali a řekl: „...poté, co satan způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými.“ (súra Júsuf, verš 100)

A již předtím Hábíl (Abel) řekl svému bratrovi, který mu pohrozil smrtí: „Vztáhneš-li na mne ruku svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych tě zabil, neboť se věru bojím Alláha, Pána lidstva veškerého.“ (súra 5: al-má´ida (Prostředný stůl), verš 28)
Lidé se velmi často dostanou do rozepře, nenávisti a závisti a tím jen dosáhnou rozchodu a napjatých vztahů mezi sebou. My jsme povinni jako muslimové tyto rozepře a neshody vyřešit a napravit všemi dostupnými způsoby. Alláh v súře 49: al-hudžurát (Komnaty), ve verši 10 řekl: „Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní - snad dostane se vám smilování!“ Islám mnoho dbá na dobré vztahy mezi lidmi a na jednotu muslimů a čistotu jejich srdce. Toto usmiřování a napravování je jedním z nejlepších druhů uctívání. A ten, jenž usmiřuje lidi, toho čeká nesmírná odměna, pokud to činí k uspokojení Alláha. Podle vyprávění Abú ad-Dardá' (ať je s ním Alláh spokojen), Prorok (sAs) řekl: „Chcete, abych vám pověděl, co je vyšší než půst, modlitba a almužna? Řekli: Ano. Odpověděl: Usmiřování mezi lidmi....“ (zapsal Abú Dáwúd)

Alláh řekl v súře 8: al-anfál (Kořist), ve verši 1: „Bojte se Alláha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Alláha a posla Jeho, jste-li věřící!“ A v súře 5: al-má´ida (Prostřený stůl), ve verši 2 Alláh také říká: „Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Alláh je přísný v trestání svém.“ A kde se v nás vzaly spory a rozchody, pomluvy, pohrdání a pocit radosti z neštěstí druhých? Zjistíme, že původcem je nenávist, hněv a závist. A závist je jedním z rysů pokrytců, kteří se tváří, že jsou muslimové, avšak doopravdy si přejí zánik a zničení tohoto náboženství a věřících, jak Alláh o nich řekl v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod ‘Imránův), ve verši 120: „Když se vás dotkne něco dobrého, zarmucuje je to, ale když vás postihne neštěstí, radují se z toho.“ Ať nám Alláh pomůže být věřícími s čistým srdcem.