Páteční kázání 25. 4. 2008 (19. rabi‘ th-thání 1429)                                                              šejch Ahmad al-Khadhmi  -   Mešita v Praze  
Věřící jsou si bratry

BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině, společníkům a těm, kdož ho následují, až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
bratrství je jednou z vlastností pokorných a správně vedených věřících. Je to dar od Alláha muslimům a dává ho tomu, koho miluje ze Svých služebníků. Islám sjednotil roztříštěná srdce a byl to Alláhův provaz, kterého se všichni chytili a posléze se stali z Jeho vůle bratry. Je to bratrství postavené na verších Koránu, které naplňoval Prorok správného vedení (sAs) a které svedly věřící dohromady k lásce k Alláhovi. Na tuto lásku přísahal Posel Alláhův (mír s ním) jednomu ze společníků slovy: „Mu‘ádhi, při Alláhu tě mám rád.“ Bratrství, které zasel Prorok (mír s ním) do srdcí svých společníků z řad Ansárů (muslimové z Medíny) a Muhádžirů (emigranti z Mekky), předtím neexistovalo, jelikož jejich srdce si byla vzdálená, ale z Alláhovy vůle se skrze toto bratrství stali sobě blízkými. Poznali význam upřímného bratrství, kterého se drželi dále. Vždyť příklad vztahu věřícího k jeho bratrovi ve víře je jako příklad rukou, kdy jedna ruka myje druhou a každá z nich je zrcadlem té druhé. Bratrství přimělo srdce těchto lidí proměnit hněv a zlobu v lásku, laskavost a upřímnost. Toto bratrství posílilo vzájemné odpuštění, trpělivost a zabránilo zraňování citů toho druhého. Příkladem toho je Ibn as-Semák, když mu jeho přítel řekl: "Zítra se spolu sejdeme a budeme si vyčítat." Na to mu Ibn as-Semák řekl: "Zítra se spolu sejdeme a budeme si odpouštět."

Způsoby, jak posílit bratrství:
1.Pozdrav a úsměv: Je důležité zdravit ty, které známe i ty, které neznáme. Náš Prorok (mír s ním) pravil: „Lidé, zdravte se, nakrmte jiné, utužujte rodinné vztahy a modlete se v noci, když ostatní spí a vstoupíte v míru do Ráje.“ Naším pozdravem je: "as-salámu ‘alajkum wa rahmatu lláhi wa barakátuh": Mír s vámi a Jeho slitování a požehnání. Nezaměňme ho s jinými pozdravy jako „Ahoj“ či jiné či „jak se máš“ či „dobrý den“ atd. Alláh v súře 33: al-ahzáb (Spojenci), ve verši 44 pravil: „A bude jejich přivítáním v den, kdy setkají se s Alláhem, „Mír s vámi!“ A o úsměvu Prorok (mír s ním) pravil: „Tvůj úsměv do tváře tvého bratra je dobročinnost.“ Proto je třeba, aby se muslim stále usmíval na svého bratra a aby ho objal, když ho dlouho neviděl. Podání ruky vymaže chyby, jako když ze stromu opadají listy. Ve stvrzeném výroku se říká: „Když muslim potká svého bratra muslima a podá mu ruku, provinění obou se rozpráší a opadnou mezi jejich prsty jako když ze stromu opadnou listy v zimě.“

2.Vzájemná vlídnost: např. prosba v nepřítomnosti druhého. Nejkrásnější prosbou je právě prosba nepřítomného nepřítomnému. Imám Ahmad ibn Hanbal (nechť se Alláh nad ním slituje) řekl synu aš-Šáfi‘ího poté, co aš-Šáfi‘í zemřel: “Tvůj otec je jeden ze sedmi lidí, kterému činím prosbu před úsvitem a věz, že když budeš činit prosbu za svého muslimského bratra, anděl ti odpoví: Tobě nápodobně.“

3.Láska a usmíření: např. vzájemné navštěvování se ve jménu Alláha. Ve stvrzeném výroku se praví: „Jeden muž se vydal navštívit svého bratra do jiné vesnice. Alláh mu do cesty vyslal anděla. Když k němu dorazil, zeptal se ho: Kam jdeš? Odpověděl: Jdu za svým bratrem, který žije v této vesnici. Zeptal se ho: Učinil ti nějakou laskavost či ti něco dluží? Odpověděl: Ne, jen ho mám rád ve jménu Alláha ‘azza wa džal. Anděl řekl: Jsem posel od Alláha, abych ti oznámil, že tě Alláh miluje stejně jako ty jeho.“
Návštěva nemocného je jedným z nejvelkolepějších činů, které přibližují k Alláhovi. V jednom výroku Posel Alláhův (mír s ním) řekl: „Když muslim navštíví svého muslimského bratra ráno, sedmdesát tisíc andělů se nad ním pomodlí do večera. A když ho navštíví odpoledne, pomodlí se nad ním sedmdesát tisíc andělů až do rána...“ A ve stvrzeném výroku Alláh říká svému služebníkovi, když ho soudí: „Syne Adamův, měl jsem hlad a tys Mne nenakrmil. Odpověděl: Jak Tě mám nakrmit, když jsi Pán světů? Odpověděl: Cožpak nevíš, že můj služebník ten a ten, syn toho, měl hlad a tys ho nenakrmil. Cožpak nevíš, že kdybys ho nakrmil, našel bys to pak u Mne? Syne Adamův, měj jsem žízeň a tys Mi nedal napít! Řekl: Jak Ti mám dát napít, když jsi Pán světů? Odpověděl: Cožpak nevíš, že můj služebník ten a ten, syn toho, měl žízeň a tys mu nedal napít. Cožpak nevíš, že kdybys mu dal napít, našel bys to pak u Mne? Syne Adamův, onemocněl jsem a tys Mne nenavštívil! Řekl: Jak tě mám navštívit, když jsi Pán světů? Odpověděl: Cožpak nevíš, že můj služebník ten a ten, syn toho, onemocněl a tys ho nenavštívil. Kdybys ho navštívil, našel bys to u Mne.“

4.Rodinná pouta: Je to jedna z velkolepých věcí, které prodlužuje věk, požehná v životě a je potravou srdcí. Jednou k Prorokovi (mír s ním) přišel muž a řekl: "Posle Alláhův, mám příbuzné, se kterými se snažím být stále ve spojení a oni se naopak snaží zpřetrhat pouta. Chovám se k nim dobře a oni naopak ke mně špatně. Jsem k nim laskavý a oni ke mně ne. Co mám tedy dělat?" Posel Alláhův (mír s ním) pravil (ve významu): „Jestliže jsi takový, jak jsi řekl, Alláh bude při tobě, dokud setrváš.“ A poslechněme si, co udělali s Poslem Alláhovým (mír s ním) jeho příbuzní: Vyhnali ho z domu, napadli jeho dcery a vyhnali ho z Mekky. Bojovali proti němu ve více než sedmnácti bitvách a rozbili mu hlavu a nevynechali jedinou možnost, aby mu nenastražili lest. A když nad nimi zvítězil a obklíčil je svým vojskem v Mekce, řekl: „Co myslíte, že s vámi udělám? Odpověděli: Jen to dobré, jsi štědrý bratr a syn štědrého bratra. Na to řekl: Jděte, jste volní.“

5.Připomínání si smrti: Alláh v súře 62: al-džumu‘a (Pátek), ve verši 8 pravil: „Rci: „Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká!“ Jeden z nevěřících řekl: "Muhammad si myslí, že určitě umřu. A já si postavím obrovský palác, kam nemůže vstoupit anděl smrti." Na to Alláh zjevil verš 78 ze súry 4: an-nisá´ (Ženy): „Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných.“ Sufján at-Taurí (nechť se Alláh nad ním slituje) řekl: "Ten, kdo dovrší šedesát let, má právo si koupit kafan." Imám Ahmed když spatřil hřbitov, sedl si a cítil se ztracený. ‘Uthmán ibn ‘Affán (nechť je Alláh s ním spokojen) když uviděl hřbitov, začal plakat tak, že ztratil vědomí.

6.Odpuštění: Alláh Nejvyšší v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod ‘Imránův), ve verši 134 pravil: „..kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Alláh věru miluje ty, kdož dobro činí...“ Kdo odpustí tomu, kdo mu ublížil, Alláh ho obdaří úctou v životě pozemském a posmrtném. A odpuštění znamená jako když Posel Alláhův (mír s ním) odpustil těm, kteří mu ukřivdili a řekl jim: „Jděte, jste volní.“

Ibn Kathír a jiní historici vzpomínají tuto událost: Ibn Zubajr měl pole v Medíně a Mu‘áwija pole vedle Ibn Zubajra. Jednou vkročili rolníci Mu‘áwiji na pole Ibn Zubajra. A tak se Ibn Zubajr rozzlobil a napsal dopis Mu‘áwijovi, ve kterém napadl jeho původ a řekl: "Buď zakážeš svým rolníkům chodit na moje pole nebo budeš mít co dělat se mnou." Mu‘áwija si přečetl dopis tak tvrdý od občana vůdci a řekl svému synu Jezídovi: "Co si o tom myslíš?" Jezíd řekl: "Pošli na něj takové vojsko, kde první voják bude v Medíně a ten poslední ještě od tebe neodešel, aby ti přinesli jeho hlavu." Mu‘áwija na to řekl: "Myslím, že lepší způsob bude, když upevním vztah a přiblížim milosrdenství." A tak mu napsal dopis, ve kterém pravil: "Ve jménu Alláha Milordného, Slitovného. Od Mu‘áwiji ibn Abú Sufján synovi Muhammadova apoštola. Mír s tebou a Alláhovo milosrdenství a požehnání. Při Alláhu, jenž není jiného kromě Jeho, bezvýznamný je celý svět, kdyby stál mezi tebou a mnou. Jestliže dostaneš toto mé psaní, vezmi si mé rolníky k tvým a mé pozemky k tvým jako dar." Když si tento dopis Ibn Zubajr přečetl, začal plakat tak, že psaní zvlhlo od jeho slz a hned poté se vydal do Damašku k sídlu Mu‘áwiji. Když se s ním setkal, políbil ho na čelo a řekl: "Alláh tě uštědřil rozumem, a proto ti ze všech Qurajšovců dal toto postavení."

Takto se z nepřátel dělají přátelé a Alláh Prorokovi (mír s ním) v súře 3: Áli ‘Imrán, ve verši 159 pravil: „Odpusť jim tedy...“

Copyright ©  Mahdi