Kázání 28.03.2008
Páteční kázání 28. 3. 2008 (20. rabi‘ l-awwal 1429) šejch Ahmad al-Khadhmi -
Mešita v Praze
Trpělivost
BismiLLÁHirrahmánirrahím,
chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.
Bratři a sestry v Islámu,
Alláh zkouší své věřící podle míry jejich víry. Čím silnější je víra, tím větší je břemeno, a čím slabší je víra, tím menší je břemeno. Posel Alláhův (mír s ním) řekl: „Nejvíce a nejobtížněji jsou z lidí zkoušeni proroci, poté správní věřící, poté podobní jim. Člověk je zkoušen podle síly ve víře. Jestliže je ve víře pevný, zkouška pak bude obtížnější.“ To, čím Alláh své služebníky zkouší, není žádným ponížením či utrpením, ale je to zkouška trpělivosti a oddanosti. Alláh v súře 3: Áli ‘Imrán (Rod ‘Imránův), ve verši 141 pravil: „a aby Alláh dal zazářit těm, kdož uvěřili, a zavrhl nevěřící.“ Tyto zkoušky mají velmi důležitý úkol, jak Alláh pravil v súře 11: Húd, ve verši 7: „...aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude ve skutcích.“ A v súře 21: al-anbijá´ (Proroci), ve verši 35 také pravil: „..a zkoušíme vás zlým i dobrým co pokušením..“ A skrze toto pokušení se ukáže, kdo předstírá svou víru a kdo je v ní upřímný. Alláh v súře 29: al-‘ankabút (Pavouk), ve verších 1-3 pravil: „Alif lám mím! Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: „Uvěřili jsme,“ a že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Alláh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“ Alláh svou mocí a velikostí ukázal lidem, že víra není pouhá pozvánka či přání, ale stav vyžadující zodpovědnost, neustálou práci na sobě samém, trpělivost a výdrž, jelikož břemeno víry je velké a obtížné, avšak lehké pro toho, jemuž ho Alláh ulehčil.
Slovo trpělivost se v textu Koránu objevilo na devadesáti místech, kdy Alláh chválí trpělivé, nebo kdy oznamuje trpělivým, že je za jejich trpělivost čeká nesmírná odměna, atd. A Poslu Alláhovu (mír s ním) Alláh v súře 70: al-ma‘áridž (Stupně), ve verši 5 pravil: „Neochvějný buď a pěkně jen vytrvej!“ Bratři a sestry, jestliže vidíte nespravedlnost, krutost, či jste zchudli a postihlo vás neštěstí, nebo byli vaši přátelé zabiti, nebo se proti vám spikli vaši nepřátelé a obklopila vás nevědomost, nebo vám byly postaveny do cesty překážky či vás někdo chce neprávem obvinit, tak „buďte neochvějní a pěkně vytrvejte“!
Největším příkladem trpělivosti byl Posel Alláhův (mír s ním), jenž byl trpělivý s milovanými i protivníky. Například žena Abú Lahaba sbírala bodláčí a dávala na cestu kudy chodil Prorok (mír s ním) a večer zas před vchodem jeho domu. Nebo nevěřící Mekkánci se jednou shromáždili a připravili léčku na Proroka (mír s ním), aby ho zabili. Přes všechny tyto úklady byl stále trpělivý. Alláh o nich v súře 36: Já Sín, ve verši 9 pravil: „A před ně i za ně jsme přehradu umístili a přikryli jsme je, takže nevidí.“ A v súře 46: al-ahqáf (Přesypy), ve verši 35 Alláh promlouvá k Poslu Alláhovu (mír s ním): „Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno, a bude se jim zdát, že setrvali v hrobech jen jednu hodinu dne. A toto je sdělení! A kdo jiný bude zahuben než lid hanebníků?“ Alláh je však Ten, v jehož rukou je moc nad nebesi a zemí, činí co chce, On je ten, jenž vše řídí a On uskutečnil to, co slíbil Poslu Alláhovu (mír s ním), jak pravil v súře 8: al-anfál (Kořist), ve verši 30: „A hle, ti, kdož neuvěřili; strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi anebo zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Alláh chystal úklady - a Alláh je nejlepší v strojení úkladů.“ V sunnách al-Bajhaqího se vypravuje, že ‘Utajba ibn Abí Lahab přišel k Prorokovi (mír s ním) a řekl, že nevěří v „Při hvězdě padající!“ a také v „Potom se přiblížil a dolů se spustil.“ (súra 53: an-nadžm: Hvězda, verše 1 a 8). Poté roztrhal Prorokovi (mír s ním) košili a plivl mu do tváře, ale netrefil se. Prorok (mír s ním) ho poté proklel a řekl: „Alláhu, pusť na něj jednoho z Tvých psů.“ A když ‘Utajba vyjel s Qurajšovci do Levantu, zastavili se v oblasti zvané az-Zarqá´ a zde přenocovali. V tu noc kroužil okolo ‘Utajby lev a ‘Utajba řekl: Běda mi, při bohu, je tomu tak, jak Muhammad řekl. Zabil mne a on je v Mekce a já jsem v Levantu. Poté si spolucestující Qurajšovci lehli okolo něj, aby ho ochránili před tím lvem. Lev je však během jejich tvrdého spánku všechny přeskočil a dostal se k ‘Utajbovi, kterého zabil.
V Sahíh Muslim Ibn Mas‘úd vypravuje: „Když se Posel Alláhův (mír s ním) modlil u Ka‘by, Abú Džahl a jeho přátelé ho pozorovali. A tak jim Abú Džahl řekl: Kdo z vás přinese velbloudí vnitřnosti z včerejší zabijačky a položí je na Muhammadova ramena ve chvíli, kdy dělá prostraci? Jeden z nich se toho ujal a tak to udělal. Všichni se pak začali smát a já jsem tomu přihlížel, kéž bych měl tu moc něco udělat. Prorok (mír s ním) se v té situaci nemohl zvednout z prostrace, dokud nepřišla Fátima, které se to doneslo a která mu ty vnitřnosti z jeho zad sundala a začala všechny osočovat. Když se Posel Alláhův (mír s ním) domodlil, hlasitě začal žádat Alláha, aby je potrestal. Jejich smích v té chvíli utichl a zalekli se jeho prosby. Prorok (mír s ním) však prosil dál a vyslovil všechna jejich jména, jednoho po druhém: Abú Džahl, Ibn Hišám, ‘Utba ibn Rabí‘a, Šejba ibn Rabí‘a, Walíd ibn ‘Uqba, Umajja ibn Chalaf, ‘Uqba ibn Abí Mu‘ítt, a sedmého, jehož jméno jsem zapomněl. Přísahám na Toho, jenž seslal Muhammada (mír s ním), všechny které Prorok jmenovitě jmenoval, jsem našel mrtvé v den u Badru.“
Jednoho dne byl Posel Alláhův (mír s ním) v jeskyni Thaur. Tehdy ho pronásledovali jeho nepřátelé a shromáždili se a vyšli na vrchol jeskyně. Abú Bakr, který byl s Poslem Alláhovým (mír s ním) řekl: „Posle Alláhův, při Alláhu, kdyby se jeden z nich, který je nad jeskyní, podíval dolů na místo svých nohou, určitě by nás uviděl.“ Posel Alláhův (mír s ním) se usmál a jeho úsměv ukazoval jistotu v Alláhovu záchranu a řekl: „Abú Bakře, co si myslíš o dvou a Alláh je ten třetí.“ A také mu řekl: „Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!“ (súra 9: at-tauba: Pokání, ve verši 40)
Bratři a sestry, podívejte se na našeho milovaného Posla (mír s ním), jak byl trpělivý a nic k té trpělivosti nepřidal kromě prosby k Alláhovi, aby potrestal ty, kteří mu ublížili. A to nikoli ze strachu, ale kvůli jeho hlavnímu cíli, a tím je předat pravdu a dovršit milosrdenství veškerému lidstvu, jak pravil Alláh v súře 20: al-anbijá´ (Proroci), ve verši 107: „A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.“ Proto, bratři a sestry, vás žádám, abyste byli trpěliví a svou trpělivost provázejte prosbami, aby potrestáni byli ti, kdo se snaží našeho Proroka (mír s ní) pošpinit.